Jdi na obsah Jdi na menu

15/10/2016 #Tulum

16. 10. 2016

Po vydatne snidani (no jak jinak) jsme na svych orich vyrazili do Chemuiyl, tam jsme je primkli ke stromu a nasedli na Colectivo. Takovy maly mistni bus, co nema zadny jizdni rad, proste prijede. Do Chemuiyl jezdi snad co pet minut? Proste casto, jen jsme se postavili k "zastavce" (to jsme jen odtusili, neb tam nasedali a vysedali mistni ve velkem) uz prijizdel bus. Kdyz jsme rekli #Tulum, proste to odkyval, my nastoupili a jelo se. Cenu nerekl.

 

V busu je klimatizace pustena snad na -30°C. Mistnim, jak se zda tato teplota vyhovuje, my odlamujeme rampouchy z nosu.

 

Podel cesty stoji lidi, zvesela mavaji na bus a on zvesela zastavuje, ano, naprosto kdekoli kde na nej nekdo mava. Autobus, no spis dodavka, ma 14 mist, pokud jsou vsechna obsazena, ridic mavajicimu proste nezastavi.

 

Dojizdime do centra, ridic zastavuje, nic nerika a my odtusime, ze mame zaplatit. Kolik? No to nikdo nevi, davame mu kazdy 20 pesos a vypada to, ze to staci. 

 

Ve meste je znat, ze v noci dost prselo (a ano byla i vydatna bourka), auta se malinko topi na silnicich. Nikoho to ale nevyvadi z miry.

 

Jimmy se skocila kouknout do jednoho obchodu. Ma zajem o snorchl a masku na potapeni. Vyvolavaci cena prodejce je 450pesos. Haha! Ani omylem. 200pesos zni Jimmy protinabidka. Chvilku se domlouvaji, Jimmy proste nechce a vypada ze odchazi, nabidka zni tedy 230pesos. I tak jsme ji nekoupili, neb se nam nechtela cely den tahat v batohu.

 

Kazdopadne jsme zjistili ze se tady da krasne smlouvat o cenach. A daji se uslouvat o 50%. 

 

Po 2km prichazime ke vstupu. Celou cestu k ruinam lemuji obchodnici se vsim moznym, od kokosu po sombrera. 

 

Vstupne dela 65pesos na osobu, fotak je zdarma. Jo, abych nezapomnela, od obchudku ke vstupu se da jet vlackem za 10pesos, my sli pesky, vzdalenost totiz dela asi 400metru. Jenze turisti vetsinou nevi, jak je to daleko a maji dojem, ze kdyz je tam vlacek, musi to byt kilometry. Takze nikoli, je to vazne kousicek.

 

Dostavame se do jineho sveta. Oci nam nestihaji na vsechny strany. Ruiny kam se podivas. Je pravda ze je tady dost lidi, ale ono se to postraci na tom velkem prostoru. Jsou tady take rozesety informacni tabulky psane i v anglictine, takze se docitame i nejake zajimavosti. Rekla bych, ze jste to cele prosli hodne klidnym tempem tak za dve hodiny.

 

Jinak je priserne dusno, vlhko a horko, ja osobne jsem mokra od hlavy az k pate a za ty dve hodiny jsem stahla 1,5L vody. Takze doporucim si ji opravdu vzit sebou. 

 

Jakmile se nase oci dostatecne najedly, prihlasil se o slovo zaludek, ze by si taky neco zobnul. Parkujeme tedy v mistni hospudce. Ceny jsou dvojnasobne oproti "neturistickym". Za kureci tacos tady nechavame 95pesos a za limonadu 40. Taky jsme si vsimli ze si tady (tedy u pamatky kde se mnozi turisti) automaticky zapocitavaji 10% z utracene castky jako dysko. Takze si pripravte dostatek penez. V mistnich hospudkach, daleko od pamatek, to ale nedelaji.

 

Odchazime k ceste. Po minute vidime prijizdet Colectivo, mavneme na nej a on proste zastavuje. Naskaceme dovnitr, rekneme Chemuiyl a jede se. 

 

Tento ridic do vesnice nezajizdi. Nevime proc, snad proto, ze jsme v Colectivu jen my tri, snad proto ze nejsme mistni, snad se mu nechtelo, kdo vi, tak jako tak nas vyhodil uprostred dalnice. Ja mu zkusila dat 15pesos, to se mu nelibilo a rikal ze dvacet, ukazoval mi i nejaky cenik, takze si nejsem jista, dle ceho ty ceny urcuji, ale ridic si, jak se zda, proste o castku rekne. Kdyz jsme mu dali vetsi bankovku, sporadsne penize vratil.

 

Prebihame tedy dalnici #napankace a jdeme do vesnice, mijime jednu #cenote, tedy mistni jeskyni, vyvali se z ni typek "dost v pohode" a je to kolem citit travou. No ale rika ze pohoda, jezz, tabacek se mame klidne jit podivat dovnitr. No tak jdeme vid! Vevnitr to vypada opravdu hodne dobre, pokud si tedy odmyslim ty prazdne lahve od alkoholu a "vesele" lidi kolem. Voda modra, uzasna, nad nama netopyri a kousky slunecniho svetla, co se krade dovnitr skrze prurvy v jeskyni.

 

Loucime se a jdeme jiz opravdu do vesnice pro kola. Potkavame Gamiela (ten nas vezl prvni den na hotel) a hned na nas mava a pta se, zda nechceme svezt. Tak mu vysvetlujeme ze ne, ze moc dekujeme, ale mame ve vesnici kola. Usmeje se a odjizdi.

 

Kdyz prochazime vesnici, mistni se na nas usmivaji, zdavi. Je to proste naprosta pohodicka. 

 

Ted uz jsme tedy na hotelu, Colectivo odzkouseno, vskutnu staci stat u cesty a odmavnout. Pak si jen hlidat svou zastavku a rict ridici, obcas to pry prejede...

 

V dalce hrmi, blyska se a stahuji se mracna, no uvidime, co prijde...

 

#kdopakbysebourkybal #jatedyano...

 

Náhledy fotografií ze složky #Tulum

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář