Jdi na obsah Jdi na menu

10/10/16 #HopeCanada

10. 10. 2016

#33h presne tak dlouha pro me byla nedele 9/10. 

 

Ve Frankfurtu jsem mela na prestup krasnych 6h. Odborne jsem vypatrala sadu volnych sedacek a jak dlouho tak siroka jsem se na ne natahla. Batoh hezky pod hlavu a na 3h jsem opustila svet zivych.

 

Vypatrat odletovou branu nebylo nic tezkeho, po ceste jsem jeste stihla obejit par #DutyFree shopu a odzkluset vsechny kremy na ruce (svuj krem jsem zapomnela v odbavenem kufru, vim, zacatecnicka chyba, mohu se ale vymlouvat na to, ze jsem zvykla litat s prirucakem).

 

15:30 jiz sedime v letadle a rolujeme si to po draze. Pod nihama citim, jak se podvozek houpe na draze, jak zrychlujeme a pak jak se odlepime od zeme. 10h a 20m letu zacalo.

 

Jasne ze se vsichni nejvic tesi na jidlo! Pasazeri vykukuji ze sedacek a natahuji krky, jak kdyby nejedli uz 20 let a tohle bylo to posledni, co na planete zbylo k snedku. Obdrzeli jsme testoviny s cimsi, co pripominalo rajcata a cuketu, housticku s maslem, salat a kokosovy krem jako dezert. Pak prochazi letuska a nabizu drinky. 

 

Obdrzim prvni kavu. 

 

Letusky prochazi s napoji snad kazdych 20 minut. Prvni 3 pruchody a moje 3 kavy. Mam pocit, ze klidne muzu vystoupit a letet vedle letadla. Kavu vubec nepiju a tak ma na me abnormalni ucinky.

 

Letusky opet prochazi a ja v ramci sveho bezpeci a bezpeci vsech na palube zadam o colu. Pak dalsi, dalsi, dalsi a dalsi.

 

Nadopovana kofeinem a cukrem mam oci jak angorak ale usnou nemuzu, i kdybych se hodne snazila. Koukam na film #TheOtherWoman a smeju se na cele letadlo.

 

3h do pristani uz nemam tuseni co s nohama, rukama, prochazim se ulickou a na mobilu sjizdim veskery hudebni obsah.

 

1h do pristani a druha davka jidla! Tentokrst kureci rizecek s bramborovym salatem, preclik, maslicko a svestkovy kolac. To cloveka zabavi aspon na 10minut... vzhledem k tem porcim to na dyl byt vazne nemuze.

 

Za 20 minut mame pristavat. Za okny se rysuji z pod oblak hory.

 

Pristavame s 15 minutovym zpozdenim, coz pokladam za zazrak. Temer vzdy litam se sekerou aspon 1h, takze 15 minut na takovou vzdalenost je raj.

 

Pasova kontrola a otazky co tady hodlam delat, proc tu jsem, s kym, kam pojedu, kde bydlim, kde bydlet budu, jake je cislo me boty, kolik mam na hlave vlasu a kolik je desata mocnina cisla osm. Za odpovedi si vyslouzim razitko a jdu patrat po kufru, snad priletel s nami.

 

Ano! Po hodine od priletu se konecne dostavam k vychodu, kde na me ceka Jimmy! Musim podotknout ze na tento moment jsem se tesila hodne dlouho. Skocime si kolem krku a na nekolik okamziku se z nas stavaji siamska dvojcata. Pak me informuje ze "Delej delej, Misa venku stoji na #pankace bez placeni". Vlastne me to ani neprekvapuje, spravny styl! ;)

 

Vypatrame Misu i s autem. Neodtahli ho, coz je hodne dobry vysledek. Pry se ho ptali co tu pohledava na soukromem stani a bez povoleni, rikal ze "Ho tady opustila pritelkyne a ze na ni musi pockat." Klukum se ho zzelelo.

 

Odjizdime z Vancouveru do mestecka Hope, uz samotny nazev se mi silene libi. Je to asi 120km. Mijime Wendy's, Taco Bell a ja se nasmivam ze je to jak z americkeho filmu. Pak mijime ten typicky zluty skolni autobus, ktery se opravdu objevuje v kazdem filmu. Kolem nas projizdi jen auta velikosti maleho mamuta, co nema nahon na 4 kola a korbu, se nejspis v Kanade poklada za #Smart, tedy auto "nakupni taska k nicemu". 

 

Nuze dojizdime do Hope, Misa zkusene najde hostel a to pro me byla tresnicka na dortu. Opet zaznam z filmu, blikajici cedule u cesty, kters hraje vsema barvama a hlasa ze maji volne pokoje. V okne na recepci jeste sviti napis Open a blika tak, ze nejde prehlidnout. Pokoje jsou pak hezky jeden vedle druheho a u kazdeho je jeden radek na zaparkovani auta. No uplne presne jak #MadeInHollywood

 

Stale nejspis dojizdim na zasoby kavy a coly, neb jsem nespala od Frankfurtu. Kdyz to spocitam za 33h jsem naspala 5. 

 

Sprcha a pak "lehka vecere". Coz se moc nepovedlo takze jsme si daly BBQ hambace a pivko.

 

Odpadame do postele. Koukame na film a me se konecne kolem pulnoci chce spat. Taky "konecne" konci den 9/10, ten byl na muj vkus vazne hodne dlouhy.

 

Ostatne ted je 10/10 9:00 rano, naspano mam nadhernych 8h. A pred nami je cesta smer #Calgary

 

Náhledy fotografií ze složky #HopeCanada

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Táta - Ahoj!

12. 10. 2016 8:26

Hezky jsi to napsala

Katte - Re: Ahoj!

13. 10. 2016 5:40

To mne velmi tesi, dekuji :)