Jdi na obsah Jdi na menu

22/09/2015 #17DrsnáLáska

27. 7. 2017

Člověk občas potřebuje nakopat do zadku - ne jen tak od někoho - ale od někoho, od koho si nakopat nechá a ještě za to hned, či časem poděkuje.

 

Je krásné mít někoho, kdo mě obejme, kdo mě uchlácholí a řekne: "Kate, neboj se, za to nemůžeš, to není Tvoje chyba, to se prostě občas stane každému."

 

Chlácholení. Občas si nepřeji nic jiného. Občas chci prostě náruč, kam se můžu schovat. Takovou náruč by, dle mého názoru, měl poskytovat hlavně životní partner. Já partnera nemám, tudíž ani tu náruč, do které bych mohla utíkat. Občas mě to strašně štve, strašně bolí a ničí. Ovšem, uvědomuji si, kolik jsem toho získala. Tím, že nemám kam utíkat, prostě musím čelit! Tím, že musím čelit se učím.

 

Máma mě vychovávala s dávkou drsné lásky.

 

Ptej se jen na důležité otázky. Odpověz si sama. Najdi si spoj. Doprav se sama. Chceš to? Tak si to zařiď. Chceš se naučit skládat rubikovu kostku? Tak pojď sem, ukážu Ti, jak na to - pak už musíš sama. "Mami prosím, udělej to za mě, já se bojím" žadonila jsem. "Ne, jen si to hezky zkus, tak šup!" byla její odpověď.

 

"Dej někomu rybu a nakrmíš ho na den,

nauč někoho rybařit a nakrmíš ho na celý život."

 

Jasně, hodně by se mi líbilo, kdyby mi někdo nosil čerstvé ryby a já nemusela nic dělat, jenže, co se stane, až ho to prostě přestane bavit, nebo umře? Co se mnou bude?

 

To nejcenější, co mě máma naučila je - dokázat se o sebe postarat sama - naučila mě lovit ryby.

 

Všechno jsem si musela zasloužit. Vypěstovala ve mě jakýsi perfekcionismus, jakousi touhu stačit na všechno sama. Ta se stala mou přirozenou součástí. Chci vědět jak věci fungují, abych je pak dokázala popsat jiným, abych to sama chápala, abych to sama uměla, abych nepotřebovala rybáře ale jen prut a vlastně abych si prut sama dokázala vyrobit a vlastně abych si dokázala najít i ty červy. Naučila jsem se pitvat věci do detailů, neb detaily jsou to nejdůležitější. Můžu mít nejlepší prut, můžu stát na břehu jezera plného ryb, můžu mít zažitou tu nejlepší techniku, ale bez červa - návnady - mám prostě smůlu.

 

Všude je totiž třeba hledat rovnováhu. A když říkám všude, myslím všude. Kdyby mě máma jen milovala, kdyby mě jen hýčkala, pusinkovala a objímala, co doopravdy by mi do života dala?

 

Och ano, hodněkrát jsem na ni byla naštvaná, "že mi nepomohla" - Drsná láska!

 

Nebráním se lichotkám a plácání po zádech, pokud je to na místě.

 

Velmi oceňuji a obdivuji konstruktivní kritiku. "Tohle si udělala špatně Kate, vidíš, nepodařilo se Ti to, ovšem já mám nápad, jak by to jít mohlo, pojďme ho spolu vyzkoušet!"

 

Je důležité, aby moji milovaní věděli, že na mě mohou křičet, že to občas dokonce vyžaduji, spíš potřebuji. Když jsem se rozhodla napsat svou první knihu, přátele mě neskutečně podpořili. "Rýpali" do mě, zda už to mám hotové! Dráždilo mě to ale zároveň mě to hnalo k výkonu.

 

To je drsná láska. To když vás štve něčí popichování ale víte, že to dělá s tím nejčistším úmyslem, aby vám pomohl, aby vás někam posunul, aby vás něco naučil. Drsná láska je to, když víte, že to nedělá proto aby si na vás vybil svou frustraci či momentální hněv, ale aby vás vrátil nebo udržel na správné koleji.

 

K vyváženému modelu se přikláním ve všech vztazích, hlavně v partnerských. Křič, když je potřeba na mě křičet, obejmi, když je potřeba mě obejmout.

 

Pokud mě partner nedokáže "nakopnout", k čemu mi potom je? Je to možná krutá otázka. Já se ale chci pořád něčemu učit, pořád něčeho nového dosahovat, a abych to dokázala, potřebuji nakopnout a seřvat, tehdy, když to chci vzdát, protože cesta moc bolí.

 

Drsná láska je, když vás milovaný nenechá sejít z cesty po které si přejete jít. Je tady pro vás v ten moment, kdy váháte, zda děláte dobře, zda to není lepší vzdát, udělat si pohodlí, odpočinout si a utéct do bezpečí.

 

V každém vztahu by měla být láska i drsná láska. Jin a Jang. Rovnováha.

 

Drsná láska je nezbytná k posunu, ale je k ničemu bez lásky. Láska je nezbytná k posunu, ale je k ničemu bez drsné lásky.

 

Děkuji mámě, že mě naučila pochopit její důležitost. Sama jsem někdy na své přátele opravdu přísná, protože vím, že v některých situacích chlácholení opravdu není na místě, v některých situacích pomůžu víc tím, že nepomůžu. Že je občas třeba brousit rohy a srkat na ně lidi, aby se sami naučili se jim vyhýbat a postavit.

 

Prostě to je - Drsná láska. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář