Jdi na obsah Jdi na menu

16/08/2015 #07SH

27. 7. 2017

SHARE HAPPINESS

 

"I jediný úsměv může zachránit život."

 

Kam se v našem světě poděla zdvořilost? Stala se jakýmsi ohroženým druhem, o který se rychle musíme začít starat, jinak dočista vymře.

 

Obyčejný úsměv, lehké uklonění hlavy a dvě kouzelná slova "dobrý den". Jak ojedinělý úkaz, říkam si.

 

"Maličkosti dělají dokonalost, ale dokonalost není maličkost." Velmi ráda přidávám do svého každodenního života maličkosti. Jsou to malá kouzla, malé zlatavé šupinky v řece, hvězdy na temné obloze či diamanty mezi kamením. Jdu do obchodu, zaplatím u poklady, usměji se na paní prodavačku a dodám: "Děkuji, hezký den, na shledanou." Ona zvedne hlavu od kasy a většinou se ani nezmůže na odpověď, jen se na mě nepatrně usměje - výhra! Právě jsem vykouzlila člověku úsměv na tváři.

 

Nedávno jsem byla v nákupním centru a zaujala mě tam jedna postarší dáma u přepážky "Služby zákazníkům". Koupila si plazmovou televizi, ale bála se, že ji při transportu poškodí. Požádala o fólii. Muž za přepážkou jí fólii podal i s nůžkami, pak se otočil a začal si povídat s členem ostrahy. Dáma, říkejme jí Anna, opřela televizi o pult a snažila se ji fólií obalit, docela zápasila - krabice jí sklouzávala po podlaze a jak s fólií začít, když nedosáhla z jednoho konce krabice na ten druhý? Navíc pořád jedním očkem hlídala zbytek nákupu a svou kabelku. Uběhly asi tři minuty, zaměstnanec si zvesela povídal s ostrahou, kolem Anny prošlo asi padesát lidí a nikdo se nepozastavil nad tím, že by jí mohl pomoci, nenapadlo to dokonce ani jednoho zaměstnance. Přišla jsem k ní, usmála se a zeptala, zda by nechtěla pomoci. Okamžitě se rozzářila: "Ježiši, to jste moc hodná slečno, ta krabice je přeci jen dost veliká a já mám krátké ruce." S mou pomocí bylo hotovo ani ne za minutu a ještě jsme se nasmály nad úvahou, že si založíme balící firmu, jak nám to šlo hezky od ruky. Další úsměv - další výhra!

 

Víš, myslím si, že až Anna dorazí domů, hned manželovi řekne, že jí jedna slečna v obchodě pomohla. Že to od ní bylo milé. Ta představa mě hřeje na srdci.

 

Lidé si přestali pomáhat, zahleděli se až moc do sebe. Netvrdím, že jsou takoví všichni, jen tvrdím, že je jich většina.

 

Kdy si naposledy pro někoho udělal něco hezkého? Kdy si naposledy někomu pomohl? Kdy ses naposledy na někoho usmál?

 

Já se směji na lidi na ulici, na zastávce či ve vlaku. Úsměv je magie všedního dne. Jednoduchý upřímný úsměv.

 

Představ si, že naproti Tobě jde žena. Neznáš ji, ale možná to je svobodná máma, co má doma dvě malé děti. Manžel ji opustil, má špatnou práci, malý plat a hromady nezaplacených účtů. Jde po ulici a trápí se, za co koupí dětem nové učebnice do školy - Ty se na ni usměješ, lehce pokývneš hlavou a popřeješ hezký den. Mohu Ti garantovat, že se na Tebe taky usměje. Všechny starosti na ten malý okamžik prostě zmizí. Možná se otočí, aby se ujistila, že nejsi výplod její fantazie, zakroutí hlavou a znova se pro sebe usměje.

 

Možná ty tři vteřiny projasnily její den. Možná jí ty tři vteřiny daly naději, že zase může být dobře.  

 

Jiná situace. Jsi ve škole, ve Tvé třídě je jeden kluk, říkejme mu Petr, ten zatím moc nevyrostl a všichni si ho dobírají, urážejí ho, popichují a on se cítí odstrčený. Přestává mít školu rád, odbývá domácí úkoly, zhoršují se mu známky a rodiče mu za to nadávají. Jak myslíš, že se Petr asi cítí? Co když přemýšlí o útěku z domova? Nebo hůř, co když se cítí tak nemilovaný, že přemýšlí o sebevraždě?

 

Teď si představ, že za ním přijdeš, usměješ se na něj a řekneš: "Petře, já Tě mám rád, jsi chytrý, v matematice na Tebe nikdo nemá." Možná mu právě tahle věta zachránila život.

 

Ne nemůžeš to vědět, ale co když?

 

Tahle dvě slova si opakuji skoro pořád. "Co když?" Mě úsměv a vlídné slovo vůbec nic nestojí a někomu to může zachránit život.

 

Opravdu to nestojí za to? Opravdu nemáš dvě vteřiny na "sdílení radosti"? A proč je tak strašně lehké, někoho pomluvit a tak strašně těžké, někoho obejmout?

 

Zdvořilost, vlídnost, nápomocnost - nenechme tyto ohrožené druhy vymřít.

 

Raduj se s lidmi, směj se s lidmi a směj se na lidi. Čím víc radosti rozdáš, tím víc ji dostaneš - to Ti mohu garantovat.

 

SHARE THE HAPPINESS - máš radost? Vykřič to do světa! ... a začne se to šířit jako lavina. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář