Jdi na obsah Jdi na menu

04/09/2015 #14Svoboda

27. 7. 2017

Nejsilnějším poutem na světě je svoboda.

 

Lidé rádi poutají, co je jednou připoutáno, to nám nezmizí, to s námi zůstane již navždy. Tak to ale není. Čím víc pout, tím větší šance, že nám ten někdo uteče.

 

Zní to jako hloupost? Zkusím vám to nakreslit…

 

Postavme člověka na louku, natáhněme kolem něho do čtverce provázek a řekněme: „Musíš tady zůstat! Tohle je Tvůj vymezený prostor, nesmíš nikam jinam, nesmíš se hnout z mého dohledu. Tady máš chléb, vodu a přístřeší.“ Hádám, že se mu to nebude líbit. Bude si klást otázky, co je asi dál, tam za tím vymezeným prostorem. Protože tam jít nesmí, bude ho to lákat a bude mít nutkání porušit pravidla. Ne nadarmo se říká, že zakázané ovoce chutná nejlépe. 

 

Postavme ale člověka na volné prostranství, dejme mu napít, dejme mu najíst, věnujme mu čas a pozornost. Pak s otevřenou náručí řekněme: „Běž, běž si, kam chceš, jsi volný, nemusíš se vracet, je jen na Tobě co uděláš.“

 

Možnost volby.

 

Jaký případ se líbí Tobě osobně? Příkaz nebo možnost zůstat?

 

Když si něco sám vybereš, když něco sám chceš a děláš to ze své vlastní vůle, má to vždy více elánu a energie. Protože si se sám, svobodně a dobrovolně rozhodl. Tvé srdce to chce. Touží po tom. A to je velmi silné pojivo.

 

Jak je to ve vztazích? Je děsivé, říci někomu, že od nás kdykoli může odejít. Obzvláště, pokud toho někoho milujeme a doslova toužíme být s ním neustále. Máme strach, že od nás uteče a nás by to mohlo zabít. Lidé se tak báli, že vymysleli "vztahy - partnerství". Slova: "Teď jsi můj a to již na vždy.“

 

Tak nějak to působí na mě. Lidé se "dají dohromady", dostanou tu svou jistotu, že jim ten někdo již neuteče, přestanou se bát, přestanou se snažit, přestanou si všímat, zavřou sebe navzájem do společné cely a žijí si tam spokojeně. Pak si to jeden z nich uvědomí a začne se propilovávat na svobodu. A druhý, protože má tu svou jistotu, tak si toho ani nevšimne.

 

Láska bývá svazující, toužíme si být sobě tak moc nablízku, až nás přesně to od sebe odežene.

 

Máme strach o své peníze a tak je zavíráme do trezoru. Máme strach o své cennosti a tak je zamykáme v domě. Máme strach o své milované a tak je zavíráme do neviditelného vězení.

 

Jsme zvyklí dávat věci na bezpečné místo, aby nám je nikdo neukradl.

 

Lidé ale nejsou věci, nemůžeme je zavírat, natož zamykat.

 

Překonání strachu, že nám někdo uteče, není nejlehčí. Ovšem, dát někomu svobodu a pak se dočkat toho, že se k nám sám a dobrovolně vrátí, je ten nejhezčí pocit na světě.

 

Nevrátil se proto, že musel. Nevrátil se proto, že mu to někdo nařídil. Vrátil se jen a jen proto, že mu je s námi dobře. Vrátil se, protože chtěl.

 

Já říkávám, že se každé ráno probouzím sama, každé ráno mě všichni opustili a pak se ke mně během dne postupně vracejí – pokud chtějí.

 

Každé ráno jsem opravdu smířená s tím, že mě všichni opustili, a pak jsem naprosto nadšená z toho, že se ke mně vrátili. Nemuseli, ale chtěli.

 

„Dávám všem svým milovaným křídla a možnost volby, pak se starám o to, abych byla tak lákavou květinou, aby jejich volba byla, přiletět zpátky ke mně.“

 

Proto je tak důležité pracovat na sobě, aby lidé měli důvod se k vám vracet. Pokud pracuji na sobě a věřím si, mohu lidem dávat svobodu, neb jsem přesvědčená o tom, že stojím za to, aby se ke mně vrátili.

 

Je to neustálý proces. Všímání si lidí okolo, pozorování toho co dělají, po čem touží, dávat jim pozornost a lásku. Je to taky o tom pracovat na sobě, všímat si sebe – být tím za kým se lidé rádi vracejí.

 

Dávat svobodu je náročné, vyžaduje to obrovské množství práce.

 

Je mnohem jednodušší někoho přivázat a tím ho donutit aby u nás zůstal. Takhle ale nebude chtít a dřív nebo později najde způsob jak utéct.

 

Přivažme někoho a je s námi protože musí – pak jednou odejde navždy.

 

Pusťme někoho a on odchází – pak pokud bude chtít, vrátí se k nám a může to být navždy.

 

Svoboda je nejistota, nejistota je neustálý posun a život. Vývoj podle aktuálních potřeb. Svobodný vztah je vztah, kde oba žijí a vyvíjí se spolu – protože prostě chtějí, ne proto, že musí.

 

Svoboda ve vztahu je každodenní volba zůstat ale s možností kdykoli odejít.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář