Jdi na obsah Jdi na menu

14/11/2017 #ÚTERÝ

15. 11. 2017

Dneska jsem stihla zhltnout osm dílů Wynnony Earp. Jo, každý díl má 40 minut a jo, jsem v práci aneb těžký život pečovatelky.

Okusování nábytku jako je zábava, ale řeknu ti, že hrát si na bobra jednoho rychle omrzí. 

Aby sis ale nemyslel že se jen flákám, to ne, občas třeba namažu chleba, nebo přepočítám zbývající ponožky, takže. Plus dneska ráno mi dědula nestihl na záchod, takže jsem měla postel k převlíkání. Babča, je zlatíčko, ale už to nedává, ona má totiž začínající demenci. Jako má své momenty kdy je úplně ztracená a jindy je naprosto v pohodě. Tak to prostě je. Neztratila ale svůj smysl pro humor, to rozhodně ne! :D Včera jsme dlouze debatovaly (až slintaly nad tím) jak krásní jsou chlapi v uniformách, jo, já i babča jsme se u toho těžce zasnily :D 

No každopádně dneska ráno jsem vážně měla co dělat abych se nezačala nahlas smát. Byla to dost prekérní situace, ale fakt vtipná. Děda seděl na mokré posteli a babča měla v ruce dámské spodní prádlo. Se ptám "Na co to máš?" a ona pro dědu. Tohle byl ten moment kdy jsem v sobě musela najít hodně, ale hodně sebeovládání abych nevyprskla smíchem. Tak se pozná profesionál ne? :D Že se nesměje kdy se mu zachce. Pomalu jsem babči vzala prádlo z ruky s tím, že je moc hodná, ale že dědovi přeci jen dáme jeho kaťata se savou vložkou. Ale zas babči se musí nechat, že jako není lakomá a ráda se podělí. 

Takže občas to je malinko výzva, ale která práce není, že? A navíc, kdo může hrdě prohlásit, že stihl ze dveří od skříně vymodelovat zubama za den sochu. No okej to přeháním. Chvilku to ale trvá, srovnat si to v hlavě, že jako sedím na prdeli a koukám na seriál a reálně za to jsem placená. Občas mám fakt šoky, kdy mi to v hlavě přepne, že: "Makej, něco dělej!" zvednu se z postele a pak mi dojde, že nemám co dělat! Jsem máma v domácnosti se dvěmi dětmi, to je dobrý ne? :D Aspoň tak to beru. Taky máma když děti hezky chrupkají po obědě, tak co musí? Vyprat, něco uvařit, uklidit. Jo, jo teď myslím na svou dobrou přítelkyni co má doma malého prcka, dost by nesouhlasila, páč si fakt nemyslím, že jako máma na plný úvazek sedí na zadku a sjíždí seriál. V tomhle jsou staré děti o dost jednodušší. Hromadu si hezky obstarají samy. Potřebují spíš odborný dozor.

Ok, začátky? :D Nejdůležitější je naposlouchat si okolí. Kde mi vrže jaký schod. Jak cvaká kolečko na troubě, jaký vypínač dělá jaký zvuk, jak se ozývá voda v trubkách, když se v kuchyni pustí kohoutek. To jsou všechno klíčové věci! Pak sedím v pokoji a přesně vím, co se děje. Zvuky jsou prodloužené oči. Pokud to teda dává nějaký smysl :D 

Jo! A taky dneska babča nechtěla, abych přežila ve zdraví, tak si řekla že mi způsobí infarkt. Přišla za mnou a doslova použila slova "Potřebujeme zachránit" tak jsem vystřelila překontrolovat dědulu zda ještě aspoň trochu dýchá a kde co hoří. Nikde nic, dědula spokojen v křesle. Po dotazu proč mě chtěla zabít, mi řekla že není chleba a umřeme hladem. Šibalský úsměv, jo měl to být fór. Občas se ve mě nějak zlomí moje "ironicko člověčí já" a ozve se "profi pečovatelka". Takže jsem musela přepnout do člověčí verze a zasmát se jejímu dobrému vtipu. Pak nám dojelo Tesco a chleba bylo dost. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář